Pocit viny hraje v našem životě důležitou funkci – obrací totiž naši pozornost od sebe k ostatním. Díky němu jsme schopni se poučit z vlastních chyb a stáváme se tak lepšími. Je však potřeba myslet na to, že žádný náš pocit není špatný nebo dobrý sám o sobě! Jde převážně o to, jak ho umíme v sobě správně zpracovat.

Nesmíme to přehánět
Pokud to s pocitem viny přeháníme, může nás to pěkně potrápit. Problém ale je, že si dávkování tohoto pocitu nenastavujeme sami, ale aniž bychom to tušili, už to za nás udělal někdo v dětství. A pokud se to moc nepovedlo, může se stát, že se v dospělosti mnohdy cítíme jako malé dítě, které na sebe bere vinu za všechno, co se kolem nepovede. Pocit viny je jeden ze sebedestruktivních vnitřních programů, které rodiče nahrávají do hlavy svým dětem, a to mnohdy dokonce v dobré víře. Je to totiž oblíbený výchovný prostředek, kdy se pak dítě lépe přizpůsobuje svému okolí. Ale nikdo si už neuvědomuje, že provinilost plodí úzkost a zatěžuje tak nejen svědomí, ale i pocit vlastní hodnoty. Emoce spojené s vinou si pak dítě nese do dospělosti. Lidé trpící pocitem viny se často přizpůsobují, aby se obávaným pocitům vyhnuli.

Cítíte se provinile?
Pokud i vy máte často pocit provinění, bylo by dobré si to ve vaší hlavě přeprogramovat. Je to celkem snadné, ale budete muset být důslední. Nejdůležitější je nejdříve pochopit, že pocity viny jsou neoprávněné a místo potlačování vašich vlastních potřeb byste měli chtít uspokojovat své skutečné potřeby, i navzdory tomu, co od vás čekají druzí. Měli byste chtít říkat a dělat to, co si myslíte.

Jak bojovat s pocitem viny
Je dobré se soustředit na to, co se ve vás děje v momentě, kdy se rozjíždí známý nepříjemný pocit viny. Zkuste těmto pocitům nepropadnout a v klidu a bez emocionálního zabarvení si přehrajte situaci, která je odstartovala. Sami uvidíte, že není důvod se znepokojovat, stávat se viníky a zbytečně si tak kazit den.