Strach ze zvířat si osvojujeme během prvních pár let života. A strach z hadů je jednou z nejrozšířenějších fobií na světě. Není to však vrozená záležitost, protože batolata se hadů nebojí. Tuto fobii dědíme po svých rodičích, a to i přesto, že s těmito zvířaty nemáme žádnou negativní zkušenost.

Mnoho z nás si může myslet, že strach z hadů je vrozeným impulsem, který dával lidem možnost přežít v divočině. Ovšem nejnovější výzkum potvrdil, že je to pouze lidský strašák. A to i přesto, že na světě existuje přes 400 jedovatých hadů, které dokážou člověka ohrozit. Dávalo by tedy smysl, že z hadů máme přirozený strach.

Nové výzkumy
Vědci si položili otázku, co se stane, když dáte do jedné místnosti dítě a hada. Bude se ho batole bát nebo si s ním bude spíše hrát? Během těchto výzkumů pouštějí batolatům videa, na nichž jsou hadi. Pozorují jejich reakce. Děti se totiž hadů nebojí, čemuž nasvědčuje i pozorování jejich srdečního tepu. Nevykazovaly ani žádná jiná znamení strachu.

Hadi ale děti fascinují. Věnují jim totiž mnohem více pozornosti než například plyšovým hračkám. Dokonce je rychle najdou na obrázku, kde jsou hadi skryti v trávě. To by mohlo znamenat, že máme vrozené předpoklady pro rychlou reakci na případnou hrozbu.

Strach tedy není vrozený, ale podmíněný. Nebezpečí se učíme od svých rodičů. Je to po generace předávaná zkušenost. Přesto jim věnujeme zvýšenou pozornost od narození, což vědci vysvětlují tím, že jsme naprogramovaní k tomu, abychom věnovali více pozornosti věcem, které by mohly znamenat hrozbu.

Máme totiž dobře vyvinutou schopnost rychle se naučit strachu. Vrozený strach by totiž omezoval touhu batolat prozkoumat nové věci. Příkladem můžou být děti, které se s hady učí manipulovat od mala. Hady vnímají jako domácí mazlíčky a běžně se s nimi mazlí.
Fobii z hadů savci získali již před miliony let. Pokud i vy máte strach z hadů a chcete se ho zbavit, nezbude vám nic jiného, než se s hady seznamovat a pozvolna se otužovat.