Mohlo by se zdát, že je takové hubnutí vlastně vcelku hračka. Člověk jednoduše přestane jíst a znovu s tím nezačne, dokud nebude jako proutek, a je to. Zdánlivě to není nijak obtížné. To však vždy jen do chvíle, než se do toho člověk opravdu pustí. Pak se totiž nejednou již zakrátko ukáže, že ona to zase až taková legrace nebude.

V první řadě totiž přepadne co nevidět takového člověka, který se zřekl potravy, hlad. A naši dávní předkové dobře věděli, proč trestali leckteré provinilce hladomornou. Protože prázdný žaludek dokáže dělat pěkná alotria, když se dožaduje přísunu další krmě. Nejen že v něm kručí, ale tento se navíc připomíná třeba i bolestí nebo nevolností. Od čehož by lehce odpomohlo něco vydatného k jídlu, jenže v takovém případě by bylo co nevidět po celé slavné dietě.
A aby toho nebylo málo, je potřeba se při hubnutí i hýbat. A když někdo zhýčkaný počne kromě omezování příjmu potravy třeba i ještě běhat, skákat nebo provozovat něco jiného, co alespoň vzdáleně připomíná sport, je už vážně ouvej.

Takže se už záhy ukazuje, že hubnutí není žádná legrace. Že platí to, co kdysi psali v Dikobrazu. A sice že je snazší přibrat deset kilo než shodit deset deka.
Jenže co s tím? Když v tom člověk bude pokračovat, bude trpět, a když s tím skončí, zůstane jeho postava taková, jakou ji přece ani trochu nechce mít!
Pokud to dotyčnému v hlavě zapaluje, začne přemýšlet, zda by se nenašlo nějaké schůdné řešení. A pokud si dá tu práci, přijde na to, že to jde i v daleko příjemnější podobě.
Pokud si totiž pořídí ten správný podpůrný prostředek, určený právě pro ty, kdo mají v úmyslu hubnout, má to o mnoho snazší. Díky Trimexu podávanému s jídlem, které je logicky třeba jíst i v době hubnutí, zůstane nemalé množství tuku obsaženého v takové potravě tělem nezužitkované. A když se tuk do těla nepřivádí, nemůže logicky přibývat. A úbytek je tak na spadnutí.
A o to přece mnohým z nás jde.