Pokud se někdo chce nebo vysloveně potřebuje připomenout světu, měl by vsadit na takovou formu anonce, jež osloví právě takové publikum, jaké ten dotyčný oslovit chce. A také tak široké publikum, jak je to v jeho případě žádoucí.
Jenže co když chce někdo oslovit klidně i nepočítaně lidí a přitom současně nechce za takovou reklamu zaplatit učiněný majlant? Co když chce, aby byla jeho reklama efektivní, aby ji měli lidé po dlouhý čas na očích, aby nesešla z očí a tím i mysli, jakmile skončí reklamní blok v televizi nebo inzertní plátek v popelnici?

Pak se rozhodně vyplatí vsadit na něco, co je sice vcelku drobnost, co ale současně i slouží kdekomu. Nejlépe všem.
Mezi právě takové drobnosti patří dejme tomu i docela obyčejné tužky. A protože tyto mají sloužit k reklamním účelům, pak reklamní tužky. Lhostejno zda tenké či silné, zda krátké či dlouhé, zda té nebo oné barvy, zda s gumou nebo bez této, zda jednotlivé nebo balené po více kusech,…
Protože jen si to vezměte:
1) Kdo takovou tužku aspoň občas potřebuje?
2) Kdo ji proto držívá v ruce a přinejmenším letmo o ni tu a tam zavadí svým pohledem?
3) Kdo ji nejednou půjčí i někomu jinému?
4) Kdo takovou zachovalou tužku sebere a nechá si ji, pokud ji někdo jiný ztratí?
Odpověď je jednoduchá.
Kdekdo. Případně skoro každý, ne-li každý, kdo umí psát nebo aspoň kreslit.

A právě proto je vlastně i nějaká podobná tužka či pastelka přímo dokonalý reklamní předmět. Nestojí skoro nic, ale vidí ji kdekdo. A kdekdo ocení i to, jakou mu poskytuje službu. Vždyť kdyby ji neměl, něco důležitého by si nepoznamenal a zapomněl by na to.
Zatímco díky ní nehrozí, že by zapomněl. Na onu důležitou věc i na to, co je na té tužce natištěno. Tedy kdo mu ji poskytl. A kdo nesejde z očí, nesejde pochopitelně ani z mysli.